2. 4. 2024
Není to nic, co bychom nedělali už dávno. Nic, co byste vy sami ve své starostenské, zastupitelské, prostě politické praxi téměř denně nepraktikovali. Jen jsme to víc nasvítili a přenášeli živě, aby se mohli pomyslně „zúčastnit“ i přespolní. Ano, řeč je o sérii debat, které jsme nazvali trochu provokativně „Bez cenzury“ a kterou jsem završil koncem března v Havířově.
Tomuhle projektu se dostalo řady hodnocení, od „je to jen marketing“ přes „využití frustrace“ a „kudla do zad koalice“ až po „živá voda vládní politiky“.
Ve skutečnosti je to ale hlavně návrat ke kořenům. Ke kořenům starostenské, ale v širším slova smyslu obecně politické práce. Prostě k dialogu s lidmi, a to se všemi možnými. Od těch, kteří přes každodenní starosti nebo nedostatek zájmu sledují politiku často jen z palcových titulků, pokud vůbec čerpají z médií, až po ty, kdo politikou žijí nebo se v ní dokonce sami chtějí angažovat. Od zarytých odpůrců, kteří vás vítají pokřikem „Demisi, demisi!“, pískají, když mluvíte o nutnosti podporovat Ukrajinu, ale na odchod si s vámi vyfotí selfíčko, až po příznivce, voliče Starostů nebo koalice PirStan, kteří ale také nepřicházejí jen člověka pochvalně poplácat po ramenou a na jejichž kritickou zpětnou vazbu se mi často hledaly odpovědi mnohem hůř než na nadávky odpůrců.
Bylo to náročné, nepopírám. Časově, energeticky, fyzicky, emocionálně. Ale taky mi to hodně pomohlo. Srovnat si ještě lépe to, proč některé věci hájím a proč z nich neuhnu. Naučit se vysvětlovat důvody a výsledky vládní politiky lidem, kteří politikou na rozdíl ode mě nežijí (v tom mám ještě rezervy, uznávám).
