Vaše Excelence… dámy… pánové… vážení hosté, snad mi dovolíte vážné téma otevřít odlehčenou vzpomínkou… Tedy… vzpomínkou… Naopak musím pokorně přiznat, že si ráno následující po dni našeho vstupu do NATO nepamatuji. Na studentské koleji, kde jsem tehdy, ve šťastných a pro Českou republiku unikátních devadesátých letech šťastně žil, jsme měli večírek. Obrovský. Spontánní. Radostný. Naplněný.

Kolik skutečných státníků se během dlouhých českých dějin ocitlo v čele naší země? A jak se vlastně poznají? Jistě by se dalo najít mnoho různých kritérií, ale tím nejzákladnějším je bezesporu jedno – přítomnost vize. Plány přesahující krátkodobý horizont, myšlenky nelimitované přítomnými hranicemi možného. Zkrátka umění vidět dál. Za meze dané volebním obdobím, jedním desetiletím