30. 5. 2023
Není teď důležitějšího tématu než ozdravení veřejných financí, což je patrné i z obsahu tohoto čísla Stanovin. O vyjednávání a podobě takzvaného konsolidačního balíčku v nich píše mimo jiné ten nejpovolanější, předseda rozpočtového výboru sněmovny Josef Bernard, který z pověření Celostátního výboru naše návrhy na expertních jednáních představoval, obhajoval a prosazoval, za což mu chci ještě jednou poděkovat. A nejen jemu – dík patří všem, kdo se na přípravě našich návrhů jakkoliv podíleli.
Za všechny budu jmenovat alespoň ty, kdo přispěli nejzásadněji – Lukáše Vlčka, který se spolu s Josefem Bernardem účastnil asi největšího počtu koaličních jednání, Hanu Naiclerovou, jejíž podíl na námi navrhovaných konsolidačních opatřeních zejména v oblasti daní je nepominutelný, nebo Viktora Vojtka, který naše názory vnášel do debat týkajících se chystané reformy penzijního systému. Ale nechci samozřejmě opomenout ani vás všechny, kdo jste se problematikou konsolidace rozpočtu a reformy penzí zabývali v rámci příslušných resortních programových rad.
Právě díky tomu, že jsme na koaličních jednáních, ať už expertních, nebo politických, byli schopni prezentovat a prosazovat propracovaný, promyšlený a propočítaný návrh, se nám podařilo do finální podoby ozdravných opatření propsat hodně z našich vizí. Podle některých komentátorů nejvíc ze všech koaličních stran. Do takového srovnání se záměrně pouštět nechci, pravda ale je, že snížení strukturálního schodku o minimálně 150 miliard odráží náš původní návrh. Podobně jako opatření v oblasti spotřebních daní (kde jsme neuspěli jen s na Moravě sice nepopulárním, ale racionálním návrhem na zdanění tichého vína), zdanění hazardu, zvýšení korporátní daně o dvě procenta a mírná, ale přece jen alespoň nějaká progrese v daních z příjmů fyzických osob.
O tom, co z našeho pohledu úplně smysl nedává, se jistě zmíní Josef Bernard nebo Lukáš Vlček. Já se ale chci vrátit k tomu podstatnému: náš úspěch při spoluvytváření konsolidačního balíčku byl daný tím, co považuji za naši nejsilnější „zbraň“ – týmovým duchem, racionalitou a ohledem na dlouhodobý prospěch celku. Ne, není to „krvavý kompromis“, jak to nazval politik jedné koaliční strany. Je to kompromis racionální, funkční a z pohledu Starostů a nezávislých vyvážený. Návrh, který opravdu zvrátí neudržitelnou trajektorii státního rozpočtu a odvrátí „řecký scénář“, který není jen strašením, jak tvrdí opozice.
Radost mám ale i z řady dalších věcí z poslední doby, které ukazují, že jsme naši zemi nasměrovali správným směrem: rušíme tisíce nesmyslných právních předpisů, které zaplevelovaly náš právní systém, vypověděli jsme vazalské smlouvy z doby SSSR, díky nimž Ruská federace bezplatně využívala pozemky na našem území, konečně posouváme Istanbulskou úmluvu do procesu ratifikace, přispěli jsme k větší nezávislosti veřejnoprávních médií na momentálně vládnoucí garnituře, když jsme volbu mediálních rad rozdělili mezi Sněmovnu a Senát, modernizujeme a digitalizujeme systém voleb, hledáme řešení dlouhodobě zanedbané situace v oblasti kapacity škol a finalizujeme rozjezd komunální energetiky, která nám přinese větší energetickou bezpečnost a nezávislost. Zkrátka dobrých zpráv je dost a já jsem rád, že většinou nesou náš výrazný rukopis.
