Je neděle 5. 4. 2020. Na začátek bych chtěl říct, že třetí potomek ještě na svět nepřišel. Stanovený termín je 16. 4., ale znáte děti – copak se řídí jakýmkoliv výpočtem, rodičovským očekáváním či příkazem…? Tedy – napětí vrcholí a my jdeme do finále! A abych nezapomněl, moje žena vám všem vzkazuje: „Moc děkujeme za krásná přání a myšlenku. Moc nás to oba potěšilo a povzbudilo ☺“
Tahle doba je zvláštní. Nepřirozená. Vymknutá z kloubů normálnosti, našich zvyků, stereotypů. Chybí nám ten nejobyčejnější kontakt s ostatními lidmi, nevidíme své příbuzné, přátele, nesmíme podat ruku, obejmout, políbit… Mnoho lidí se ocitlo v přímém ekonomickém ohrožení, činorodí pracanti najednou vymýšlejí, jak zaměstnat svou hlavu a ruce, rodiče hledají zbytky trpělivosti a fantazie, aby dokázali smysluplně zabavit své děti, spousta z nás s obavami vyhlíží, co z toho starého světa vlastně zůstane.
Šok. Ať už jsme introverti či extroverti, cholerici či sangvinici, všichni jsme jím vědomě či nevědomě prošli. První reakcí bývá vnitřní popírání nové skutečnosti, následuje nervozita, úzkost, překotné jednání. Potom se často dostavuje netečnost, smutek, sentiment, naštvání. Ale také, u značné části lidí, procitnutí. Chuť vzít život zase do svých rukou a nenechat si osudem či politiky diktovat, jak teď máme či nemáme žít. A to je okamžik naděje. Lidé víc než kdy jindy přemýšlí. Hodnotí. Uvažují, vytvářejí si vlastní názor. Vybočují ze zajetých kolejí, protože ty najednou nikam nevedou. Odpadla stereotypnost, lenost a ospalost dobrých časů. Máme šanci se vzbudit. Vnitřně se osvobodit. Vytvořit si sami v sobě novou mapu světa.
Bod zlomu. Lze ho využít. Nechat v minulosti tu část stereotypu, která nám ubližovala. Vidět se více v těch nejzákladnějších sociálních vazbách, jako jsou rodina či prostředí přátel. Odpoutat se od pozlátka a zkoušet hledat podstatu, být opravdovější, důslednější, hlubší. A teď musím, vážení přátelé, dodat – to nejsou všeználkovské rady pro vás, mnohem spíš vlastní sebezpytování. Chci ho promítnout i do své práce. Do působení v politice. Kdy jindy je větší šance přestat žít minulostí? Zapomenout na staré křivdy, dávno dobojované války, spory, které se teď zdají malicherné? Ti, kdo zůstali ve starých bitvách, ve veřejném životě skončí. Když teď dokážeme spolupracovat, být velkorysí, soustředění, aniž bychom energií plýtvali na minulost, začneme vítězit. Bez ohledu na rostoucí preference pana inženýra Babiše – to je jev doprovázející všechny krize. Krátkodobá podpora rádoby silným lídrům. Ta zmizí, pokud bude alternativa. Chytrá, promyšlená. Která přinese restart. Bod zlomu.
Objeví se celá řada falešných proroků, mistrů jednoduchých řešení s andělským hlasem. Budou tu lidé, kteří si vzpomenou na svou revoluční podstatu a budou zpochybňovat demokratickou bázi, svobodu jednotlivce, spojenou Evropu. Všechny hříchy a bolesti dneška svedou na liberální otevřený svět. Takové hlasy můžeme slyšet už teď. A tady vidím svůj úkol. Svoji roli. Přesvědčit lidi, že faleš ani revoluce nepřinesou nic jiného než totalitu. Pokud má tahle divná doba něco přinést, tak to musí být poctivost. Nový pohled, ale se starou dobrou liberální demokracií pod nohama.
Je čas otočit list. Je čas přijít s vážně míněnými inovacemi: 1) Vzdělávací systém, který pochopí výzvy 21. století. Který bude umět mladé lidi připravit na svět změny, vybavit je znalostmi, dovednostmi, vědomostmi a návyky, s kterými se neztratí nepřehledném a složitém světě. 2) Životní prostředí, krajina okolo nás, zemědělství. Začít přemýšlet v souvislostech, mít úctu k zemi, vodě, vzduchu, neupřednostňovat růst za každou cenu před kvalitou a udržitelností života. Bez hysterie, chytře, přirozeně, tak, jak to uměli naši předci a umí starostové. 3) Sociální systém, který bude účinnou střechou. Nenechá lidi ve štychu, místo nepřehledných dávek bude vytvářet přehledné pobídky. Slovo „spravedlnost“ není levicové či pravicové. Pro moderní stát je nutné. Pocit, že se domůžu rychle spravedlnosti, efektivní pomoci a nejsem bezmocný ani méněcenný 4) Spravedlivé daně, které lidi přestanou chápat jako trest, jako buzeraci státu. Musí být jednoduché, cílené, v co největší míře se vracet do míst, kde je platíme. Teď je pravý čas snížit zdanění práce, aby lidé měli chuť a motivaci pracovat. Naopak bude asi v téhle krizové době nutné, aby bohatí byli solidární. Připlatit si za kvalitní a špičkově fungující stát. Obecně je důležitý pocit, že placení daní není trestem, ale cestou ke státu, který je fajn. 5) A ten fajn stát musí být jednoduchý, otevřený, přívětivý. Nesmí lidi buzerovat, otravovat, věčně kontrolovat a trestat. Musí jim pomáhat a dělat radost. Budit sounáležitost. V dnešní době charakterizuje náš stát zájmeno ONI. „Oni udělali…zavřeli…odsouhlasili…vypnuli…“. Oni, to jsou ti, kteří nám otravují život. Pojďme vytvořit stát, kde bude stěžejním zájmenem MY.
A MY jsme teď, v krizi, ukázali, že to umíme. Že v sobě máme statečnost, víru, dobrotu, schopnost řešit problémy, mnohokrát vládě a státu starého střihu navzdory.
Za sebe slibuju, že budeme hlídat všechny tendence krást nám svobodu. Zavírat nás na nekonečně dlouho v naší zemi. Izolovat nás. A budeme se také snažit, aby vám ten v konjunktuře tak arogantní a rozhazovačný stát dokázal, že umí být skromný a skutečně nápomocný.
A na závěr gratuluji všem, kteří to dočetli až sem ☺
Váš Vít Rakušan
