Vaše excelence, vážení hosté, vážení kolegové z parlamentních stran, senátorky, senátoři, poslankyně, poslanci, ale především vážené dámy starostky, vážení pánové starostové,
v posledních týdnech a měsících mi byla kladena od novinářů stále dokola jedna sugestivní otázka: V čem chcete být jiný než Petr Gazdík? A mě to vedlo k hlubokému zamyšlení a odpovědi, která je možná překvapivá. Já chci být v mnoha věcech stejný jako Petr Gazdík. Protože Petr Gazdík dokázal dovést regionální hnutí, které vzniklo v roce 2004, hnutí lokálních politiků, za 15 let do všech pater české politiky. Starostové a nezávislí dávno nejsou těmi lokálními starosty malých vesnic a obcí, byť se o jejich sílu a názory stále opíráme. My jsme stoupli do těch středně velkých měst a po těch posledních komunálních volbách máme i 2 primátory, respektive jednu paní primátorku a jednoho pana primátora statutárních měst. Máme náměstka primátora hlavního města Prahy. My máme, a já dnes doufám a vidím tady Davida Smoljaka, dnes odpoledne největší senátorský klub v horní komoře, doufám, že uspěje, budeme mít co slavit a bude to velký dárek našemu sněmu. Nicméně už teď je síla našeho senátorského klubu unikátní. Je to klub plný vyzrálých osobností, které se prostě nestyděly vstoupit do klubu, který značku Starostové a nezávislí nese. Jsme zastoupeni v Poslanecké sněmovně, možná početně malým poslaneckým klubem, ale skvěle vedeným Janem Farským, s klubem, který má aktivní poslance, Věra Kovářová patří k těm vůbec nejaktivnějším poslankyním ve všech statistikách v rámci dolní komory Parlamentu České republiky. To všechno je práce Petra Gazdíka. To je jeho práce, protože on dokázal, aby to malé hnutí, které mělo nejdříve regionální ambice, vyrostlo do všech vrstev české politiky. A je to unikátní. Který jiný projekt v České republice vyrostl autenticky zespoda, u kterého jiného politického projektu to není fráze nebo nějaký laciný marketing? My jsme nevyrostli tak, že nás založil nějaký silný vůdce v centru, a nanominoval osobnosti napříč republikou. My jsme vyrostli z těch regionů. Ty osobnosti naopak prostupují dalšími vrstvami české politiky. A jsme jiní ještě v jedné věci. Mnoho stran v České republice se nehezky loučilo se svými bývalými předsedy. Obstarávali jim trafiky, posílali je na Vysočinu, na odpočinek. V našem případě bychom mohli Petra poslat do Suché Lozi. My to neuděláme. Já tady na tom místě žádám Petra, aby přijal kandidaturu na místopředsedu hnutí Starostové a nezávislí. My jsme i v tomto jiní, a i toto je naše genetická podstata. My když máme někoho za zády, tak primárně jako Starostové a nezávislí nepřemýšlíme o tom, že ten za těmi zády nám podrazí nohu. My někoho za zády vnímáme jako toho, o koho se v případě, že to budeme potřebovat, můžeme opřít. A o koho jiného bych se měl jako potenciální budoucí předseda opírat, než o člověka, který prostě hnutí vybudoval, zná ho do nejmenších detailů, zná jménem každého z vás, kteří tady sedíte, a je to člověk za kterým jednoznačně úspěch hnutí STAN stojí. Petře, děkujeme.
Důležitým parametrem, který Petr svou náturou našemu hnutí vtisknul, je slušnost. Petr Gazdík prostě je slušný člověk. A byl se zvyklý obklopovat vždy slušnými lidmi i ve svém okolí. Hnutí STAN slušnost nepovažuje za něco, co se do současné doby nehodí. My slušnost stále považujeme za základní ctnost a rozhodně se nebudeme stydět za to, že nebudeme razit neužitkovou, ale slušnou politiku.
Často nám někdo říká, a často jsou to bohužel i komentátoři, že jsme konjukturální platformou. Že jsme elastičtí. Že se spojíme s každým za všech okolností, pokud nám to přinese nějaký prospěch na té lokální úrovni. Ale vždyť to není pravda. Podívejme se, jak jsme se zachovali po posledních parlamentních volbách. Samozřejmě, že jsme tady na prvním jednání dostali nabídku být součástí vládního projektu. Samozřejmě, že nám byla slibována vládní místa a nejenom ta. My jsme to odmítli. A my se za to nestydíme, protože my bychom nechtěli být součástí vlády marketingu, která v současné době v České republice vládne. My jsme pyšní na to svoje rozhodnutí a na to, že jsme v té chvíli obstáli, a jsme také pyšní na to, že vy všichni jste nás v tomto nelehkém rozhodnutí podpořili. Nepřišly žádné výčitky z regionů, naopak přišla chvála za náš pevný postoj v povolebním vyjednávání.
To, že nejsme elastičtí, ještě ale neznamená, že nejsme otevření a nejsme platformou pro širokou škálu nezávislých a silných osobností. Ano, těm se otevíráme. Ano, těm dáváme možnost kandidovat na našich kandidátních listinách ve všech volbách. V komunálních volbách nás reprezentují nejvýraznější lokální osobnosti, takové osobnosti nás reprezentují samozřejmě i v Senátu. Takové osobnosti nás musí reprezentovat i v Poslanecké sněmovně. Nesmíme se před těmi dalšími parlamentními volbami bát dát prostor i lidem, kteří nejsou přímo ze struktury hnutí Starostů a nezávislých, my naopak musíme být platformou pro široké spektrum silných lidí v České republice, kteří mají skutečnou chuť pro strukturální změnu naší společnosti. My nejsme catch-all party. My nestojíme o každého. My nejsme schopni jeden den v zahraniční politice zastávat takový postoj a druhý onaký. My jsme pevně proevropským hnutím, máme to dokonce ve svém hodnotovém desateru. My jsme kritičtí k mnohým věcem v Evropě, ale nezpochybňujeme to, že tam patříme a že tam prostě být musíme. My nezpochybňujeme naší transatlantickou vazbu. A především nezpochybňujeme to, že naše politika skutečně vyrůstá odspoda, a pokud je politika blízká lidem, tak je i méně korupční. Tak je i jednodušší a srozumitelnější a nabízí lidem praktická řešení. My rosteme zespoda, používáme selský rozum, nabízíme praktická řešení, protože my víme, jak česká společnost funguje, a víme, které zákony a co v naší zemi si opravdu vyžaduje nějakou zásadní změnu. Ale nejsme prospěcháři. My rosteme pozvolna. My rosteme zdravě. My rosteme evolučně. A tím způsobem, že ty osobnosti generujeme právě z vás, kteří tady sedíte, ze silných regionálních politiků. Ale abychom byli konkrétnější. V čem naše země nevzkvétá? A je potřeba použít onu slavnou větu Václava Havla. Ona opravdu nevzkvétá.
V době neuvěřitelného rozmachu světové ekonomiky, celospolečenského ekonomického růstu nevyužíváme potenciálu, který naše země má. Nevyužíváme potenciálu lidského, nevyužíváme potenciálu ekonomického a rozumnou politiku vizí nahrazujeme marketingem. Přicházím k vám s vizí společnosti pěti inovací. Byl bych rád, kdyby hnutí STAN právě tento program vzalo za svůj a přizpůsobilo mu i svojí legislativní činnost.
První inovace, která je zásadní pro budoucnost české společnosti ve všech vrstvách, je inovace vzdělávacího systému. Petr Gazdík v současné době spolu s takovými osobnostmi jako je Jiří Drahoš nebo Mikuláš Bek připravuje velmi jasnou a konkrétní reformu vzdělávacího systému v České republice. To nejsou obecné fráze. My jí představíme. My jí představíme i tak, aby měla průnik do legislativního prostředí, a především upozorníme na to, že naše školství zklamává. Náš vzdělávací systém zklamává a kompetenčně nepřipravuje lidi na život ve 21. století. My z našich škol vypouštíme jedince, kteří by se uměli orientovat ve 20. století, ale ne ve složitém světě změny dneška. To je to, co my jako Starostové musíme mít za základní téma, protože vzdělání není jenom klíčem k prosperitě, jak se často říká. Vzdělání je klíčem k demokracii. Vzdělání, vzdělaný člověk vyžaduje informace. Vzdělaný člověk je chce ověřovat a nespokojí se s jednoduchým marketingem a nespokojí se s jednoduchými frázemi, které by ho ovlivnily v jeho rozhodování. Vzdělávací systém je inovace číslo jedna, která je Starostům a nezávislým vlastní.
Inovace číslo dvě je státní správa. Různé moderní strany dneška hovoří o digitalizaci. Tady se určitě shodneme, ta je nutná. Ale my jako Starostové a nezávislí to vidíme praktičtěji. Musíme jít ještě na tu úroveň níž. Vždyť v naší státní správě stále fungují relikty rakousko-uherské státní správy. Jmenujme třeba místní příslušnost. Pokud bydlím v Kolíně, nevyřídím si žádný dokument v Praze. Každému úřadu musíme dávat informace o sobě samých zvlášť. To jsou věci, které musí projít změnou velmi rychle, a na to musí navázat jednoduchý stát, který lidem život zjednodušuje, a žádným způsobem jim neklade překážky. Ten stát samozřejmě musí být digitální, ten stát musí být moderní a ten stát musí být přehledný a občanům blízký.
Další inovace, další oblast, je sociální systém. My jako Starostové a nezávislí vidíme, kolik lidí se v současné době ocitá v nouzi. Ale zároveň vidíme, kolik lidí zneužívá sociální systém a nemá žádnou motivaci se zpátky zapojit do aktivního života. My přicházíme s vizí, kdy sociální dávky chceme nahradit sociálními pobídkami. Máme kvalitní inspirace v zemích Evropské unie. Dánsko, země, kde se podařilo, že lidé nečekají na úřadu práce 256 dní, než se z něj dostanou, jako je průměr v České republice, ale dnů 70. Povedlo se vyřešit i to, že lidé jsou připraveni k rekvalifikaci a připraveni na to, že svět změny vyžaduje stálé učení a připravenost na to, že se o svůj život musí postarat sami. Sociální systém a jeho hluboká reforma, to je věc Starostů a nezávislých, podrobněji se o tom budeme bavit v našem programovém bloku odpoledne.
Životní prostředí. Sucho, nedostatek vody. Témata, o kterých se hodně mluví, ale my jako Starostové a nezávislí je na obcích zažíváme. A my čekáme, že i stát přijde s nějakým konkrétním řešením. Nejedná se ale o jeden zákon. Jedná se o změnu pohledu na svět a život. Environmentální témata nejsou frází a musí být bytostně vlastní právě Starostům a nezávislým. Protože my dopady veškerých problémů řešíme lokálně a my ta řešení často nahrazujeme právě těmi lokálními, místo aby to byla řešení státní. Nesmíme změnit jeden zákon, dámy a pánové, my musíme změnit myšlení.
Další inovace, která všechno zaštítí, je samozřejmě i inovace v oblasti ekonomiky, kdy máme nesmírně složitý daňový systém, kdy naše současná vláda chvíli říká, že daně se zvyšovat nebudou, aby je o několik měsíců později zvyšovala. Kdy neposkytujeme občanovi žádnou přehlednost a přívětivost v komunikaci se státem. Kdy deficit státního rozpočtu projídáme. A pokud už deficit máme, tak se přece nebavme o tom, že ten deficit bude použit na dárky na Vánoce pro naše děti. Ne, ten deficit pokud na něco má být použit, tak musí být použit na investice do vzdělání našich dětí. Do vědy a inovací. Kdy podle OECD v současné době zaostáváme ročně v 50 – 100 miliardách do vědy a inovací, toto musí být další autentický bod Starostů a nezávislých.
Z toho všeho vyplývá, jakou společnost chceme. My chceme společnost spravedlivou. A to slovo spravedlivý se musí rehabilitovat od toho rovnostářského významu. Spravedlivý neznamená, že má každý stejně. Spravedlivý naopak znamená, že ta společnost není ohýbána. Že společnost je rovná a poskytuje každému stejné možnosti uplatnění. Že se každý v české společnosti domůže v adekvátním čase svého práva. A především to znamená, že se nikdo v České republice nebude cítit opuštěný. Čeho i ta současná vládní garnitura dosáhla je to, že v České republice se cítí opuštěné nejrůznější vrstvy společnosti. Nejsou to jenom chudí lidé, nejsou to ti, kteří skončili v exekucích, byť ten počet 850 tisíc je neskutečný, a díky Honzovi Farskému, že se tím dopodrobna zabývá. Opuštěné jsou v české společnosti elity. Podívejte se na naše vědce, kteří se doprošují u každé vládní garnitury, aby do nich vláda investovala. Podívejte se na naše vědce, kteří uplatňují své inovace v zahraničí, místo aby tady zůstávali. Podívejme se na naše učitele, kteří jsou 30 let opuštěni vládními elitami, a 30 let jim je slibováno, že jejich platové podmínky budou narovnány. Podívejme se na naše lékaře a sociální pracovníky, kteří za dobrým živobytím opouští tuto zemi, protože tato země jim prostě perspektivu růstu nedává. Stát se odtrhnul od problémů běžných lidí, stát se ale odtrhnul od potřeb elitních částí naší společnosti, stejně jako stát rezignoval na řešení problémů v chudších a slabších regionech České republiky. Ani tyto regiony se nesmějí cítit být opuštěny, a je velká výzva pro všechny demokratické strany, abychom tyto regiony nepředali populistům, extrémistům, protože právě tyto tendence především tam vyrůstají. Je potřeba mít i pro sociálně slabší regiony v České republice připravena konkrétní řešení – to je další ze součástí legislativního plánu Starostů a nezávislých, na kterém chceme pracovat.
Co nám nabízí současná vláda? Já jsem si dlouho myslel, že současná vláda je určitě ohrožením pro různé demokratické tendence v České republice, opírá se o komunisty, nestydí se mnohokrát hlasovat s SPD, hledá podporu, jak se jí to hodí, přichází z různými populistickými řešeními a koneckonců i osoba premiéra nemůže vzbuzovat v demokraticky smýšlejících lidech důvěru. Ale ono je to horší. Tato vláda není nebezpečím „jenom“ pro demokracii. Tato vláda je nebezpečím i pro prosperitu České republiky. Protože iluze o vládním úspěchu se rozplynula. Ta iluze je pryč, podívejte se na vlády, které nám postupně představoval Andrej Babiš, podívejme se, co to bylo za odborníky, podívejte se, kolik relativně kvalitních lidí už prostě opouští strukturu hnutí ANO, anebo minimálně odchází z této vlády. Podívejme se, jakou personální nouzí tato vláda trpí a jak špatně přistupuje k personální politice, protože nefunguje řízení státu jako firmy, kdy jeden silný manažer si vytipovává pár lidí okolo sebe, a ty lidi potom zaměstnává a dává jim úkoly. Kvalitní lidé mohou být ti, kteří ten stát skutečně znají, a mají skutečně zkušenost s jeho řízením, mají zkušenost s tím, jaký dopad bude mít jejich rozhodování na té vládní a parlamentní úrovni právě v těch nejnižších vrstvách té české politiky, anebo ve všech vrstvách české společnosti. A tady si myslím, že je to veliká šance pro Starosty a nezávislé. My takové osobnosti máme.
A pokud někdo říká, že jsme programově neukotveni, já si myslím, že jsem ukázal, že naše programová témata jsou zcela jasná. Grafika za mnou ukazuje, o co všechno už jsme se v Poslanecké sněmovně i s šesti lidmi pokoušeli a čeho všeho už jsme byli schopni dosáhnout. Starostové a nezávislí si musí říct o vládní zodpovědnost. Starostové a nezávislí, hnutí STAN, má usilovat o to, aby bylo příští vládní silou, aby bylo součástí silné prodemokratické vlády, která bude jednoznačně obhajovat liberální demokracii v České republice a vlády, která konečně po letech marketingových konjunkturálních výstupů hnutí ANO, se bude zabývat reálnými problémy lidí v České republice tak, jako vy to umíte. Potom se říká, že jsme občas personálně prázdní, je jenom jeden kandidát na předsedu, co to má znamenat. No to je spíš otázka na vás, proč je jen jeden, ale rozhodně nejsme personálně vyprázdnění, podívejme se na tento sál.
Dovolte mi jmenovat bez křestních jmen i titulů pár jmen, pár jmen lidí, u kterých si umím představit, že by do té vlády nastoupit mohli. Michalik, Kovářová, Bek, Drahoš, Koubová, Linhart, Opltová, Vlček, Balková, Bartoš, Hajdůch, Zitterbart, Čížek a další a další a další… My nejsme názorově ani personálně vyprázdněni, my jsme Starostové a nezávislí, kteří generují osobnosti zespoda. A to, že nejsou třeba celostátně mediálně známé, tak to je prostě tím, že se intenzivně věnují svým regionům, práci tam, a pomáhají našemu hnutí právě zespoda.
Abychom si řekli o vládní odpovědnost, musíme uspět v příštích volbách, které nás čekají. Evropské si nechám na konec a začal bych volbami do Senátu Parlamentu České republiky. Pokud po dnešním dnu budeme nejsilnějším senátorským klubem, a já tomu pevně věřím, tak zesílíme ještě v dalších senátních volbách. My máme v hlavě už některá jména našich kandidátů a budou to opět silné a vyzrálé osobnosti, které prostě osloví. Já věřím tomu, že budeme mít nejsilnější senátorský klub a já také doufám, že zvládneme jeden reparát. Já doufám, že se nám povede zvolit předsedu Senátu Parlamentu České republiky, který bude pocházet z řad našeho senátorského klubu, že to bude předseda vyzrálý, silný, jasně proevropský, který bude jasnou protiváhou proti politice Pražského hradu, a její velmi podivné nejen zahraniční politice, a že Starostové a nezávislí na své silné osobnosti na druhé nejvyšší ústavní funkci v České republice prostě ukážou, že na převzetí té vládní odpovědnosti a zodpovědnosti za tento stát prostě mají. Považuji to za nutnost a předpoklad našeho úspěchu.
Další a úplně ty nejdůležitější volby, které nás čekají, jsou volby krajské. Všichni, kdo jste tady v sále, prosím udělejte maximum pro to, abychom uspěli v krajských volbách. Hledejte takové platformy, ve kterých uspějeme. Musíme obhájit 12 ze 14 krajů, a měli bychom se dostat do všech krajských zastupitelstev po celé republice. My musíme ukázat, že neumíme vládnout jenom na té lokální úrovni, kde jsme se osvědčili, ale i na té krajské úrovni, je potřeba abychom neměli jenom jednoho veleúspěšného hejtmana, kterým je Martin Půta v Libereckém kraji, ale abychom měli další hejtmany. Je potřeba, abychom měli ambici ne se krajských voleb účastnit, ale v krajských volbách, kolegyně a kolegové, starostky a starostové, zvítězit. Protože krajské volby nám sluší, krajské volby jsou těmi volbami, kde se lidé rozhodují podle silných osobností. Nominujme to nejlepší, co v našem hnutí máme. Nominujme ty nejsilnější osobnosti, a nebojte se regionálně otevřít, nejenom spojenectvím s regionálními uskupeními, které nás dlouhodobě podporují, a s kterými spolupracujeme, ale i silným osobnostem. Nebojme se silných osobností, to nám také sluší. Podívejme se, jak se v krajích vládne. Podívejme se na Liberecký kraj, který své operativní problémy má dávno vyřešené, a teď se zabývá hlavou Martina Půty a jeho kolegů, vizí Libereckého kraje jak má vypadat za dvacet, třicet let. Srovnejme Liberecký kraj s tím, co předvádí hejtmanka Jermanová reprezentující hnutí ANO ve Středočeském kraji. Přešlapování na místě, nedostatek vize, jeden problém za problémem, který se tady kupí, který se snaží opět jenom a pouze nahradit úspěšným marketingem a nikoliv výsledky. A já prostě věřím, že v tom kraji, kde lidé stejně jako v obci na výsledky vidí, budou hodnotit nikoliv podle marketingu a drahé kampaně, ale podle toho, co která reprezentace v tom daném kraji skutečně zvládla.
Pokud uspějeme v krajských volbách, pokud uspějeme v senátních volbách, tak v té chvíli máme rok do voleb do Poslanecké sněmovny. Budeme nasvíceni, budeme úspěšným hnutím, a budeme hnutím, které si v té chvíli může říct i o to, aby bylo podvozkem třeba i pro nějaký širší projekt do Poslanecké sněmovny. Ale co je důležité a co chci říci. Já nekandiduji proto, abych hledal silného bratříčka nebo silnou sestřičku nebo sestřenici, jak říkal Marek Výborný. Já přicházím, protože chci vybudovat silné autentické hnutí Starostů a nezávislých. Já chci vybudovat hnutí, které nemá žádnou obavu a strach ze samostatné existence, hnutí, se kterým to nepůjde od 10 k 5, ale od 5 k 10 procentům. Hnutí, které v určité fázi může být atraktivní k určité spolupráci pro jiné, ale hnutí které může klidně a bez problémů existovat samo, sílit, zdravě evolučně sílit, tak jak se mu to vedlo v těch předchozích letech.
Já v tom věřím, ale k tomu potřebuji vás. Vás všechny, kteří tady sedíte. Samozřejmě potřebujeme i to, abyste pomohli našim kandidátům, máme tady Standu Polčáka, máme tady Radima Sršně, v těch evropských volbách. My jsme proevropským hnutím. Vysvětlete prosím i vašim voličům na obcích a městech, že Evropská unie není strašák, kterého se musíme bát. Evropská unie je něco s čím můžeme žít spokojeně v tom evropském prostoru pro další desetiletí. Ale uvědomme si, že tyto evropské volby jsou zásadní. Ještě nikdy nehrozilo, že tak uspějí populisté a extrémisté, jako to hrozí v těchto evropských volbách. Může být přepsána mapa evropské politiky a ta Evropská unie tak jak ji známe od 2. světové války postupným vývojem může vypadat úplně jinak. To prostředí klidu, míru a komunikace mezi jednotlivými národy se skutečně může změnit. A proto my jsme přišli s jasnou proevropskou kandidátkou, která spojuje proevropském síly v České republice. Protože nejsme nekritičtí k evropskému projektu a věříme mu, a my doufáme, že ta naše kandidátka uspěje, a doufáme, že hnutí STAN bude mít své dva autentické europoslance Standu Polčáka a Radima Sršně. Vy pro to udělejte prosím na svých obcích maximum.
Už se blížím ke konci, nebojte se. Já vás chci o něco poprosit. Já vás chci poprosit, aby každý, kdo je rozhodnut mi dát svůj hlas ve volbě předsedy, to myslel vážně. Abyste tím hlasem ukázali to, že chcete se mnou spolupracovat. Aby to nebyla volba formální, byť jsem jediným kandidátem. Abyste spolu se mnou věřili té vizi hnutí STAN, kterou jsem tady představil, abyste věřili tomu, že to hnutí může vyrůst, že ještě nejsme na tom vrcholu, že ten vrchol teprve přijde, jak o tom hovořil Petr Gazdík. Chci, abyste věřili i mně osobně a neměli pochyb o tom, že tu náročnou misi, do které se pouštím, zvládnu. Zároveň vás prosím, spojte se blíže se značkou STAN. Reprezentujte jí nejen ve volbách, ale hlaste se k ní i mezi volbami. Potřebujeme to. Potřebujeme každého z vás, aby vysvětloval lidem na obcích a městech co to hnutí Starostové a nezávislí je a co přináší. Dejte mi prosím, pokud budu zvolen, silný tým. Velmi vás prosím, abyste za prvního místopředsedu našeho hnutí zvolili předsedu poslaneckého klubu Jana Farského. Je to člověk, který je v té vyšší politice déle než já. Koneckonců, i v té starostenské. Je to člověk, který mi byl vzorem v roce 2010, kdy on už 4 roky starostoval v Semilech, pro to kdy já jsem vstupoval do komunální politiky, je to člověk, který za sebou ponese za všemi těmito vizemi jasný legislativní plán, který připraví. A je to především člověk, kterému lidsky věřím, je to člověk, který má podobný pohled na život, na svět i na hnutí STAN jako mám já, a když se hádáme, což bylo stejné s Petrem Gazdíkem, tak to vždycky zůstane za zavřenými dveřmi.
Dámy a pánové, vystupuji z komfortní zóny, už poněkolikáté ve svém životě, z učitelské profese jsem skočil do starostenské, tam jsem uspěl, teď budu opouštět tu starostenskou, kterou mám tak rád, proto abych veškeré nasazení a svůj um věnoval hnutí Starostů a nezávislých. Já chci být s vámi, ale abych já byl s vámi, vy musíte být se mnou a věřit tomu, že hnutí STAN začne vítězit. A já pevně doufám, že moje rodina a moje manželka, to mé angažmá neodnesou nějak těžce, ale moje žena ví, že si vzala blázna, který jde do nejrůznějších misí, a zatím mě velmi podporuje, za což jí také děkuji. A moje žena mi zakázala říct jednu větu na konec, já jí neposlechnou, dycky STAN.
