Pane předsedající, paní ministryně, páni ministři, vážené kolegyně, vážení kolegové. Děkuji vám za udělené slovo.
Už když jsme se tady dvakrát scházeli kvůli tomu, abychom první a druhé vládě Andreje Babiše vyjadřovali nebo nevyjadřovali svou důvěru, jsem se zamýšlel nad tím, co to slovo důvěra znamená. Jde především o to, že když ve chvíli, když někomu důvěřujeme, vyjadřujeme mu svou důvěru, tak v té chvíli na něj spoléháme. V té chvíli od něj máme nějaká očekávání a máme na takového člověka samozřejmě i své nároky. Chceme, aby to byl člověk s morální integritou, chceme, aby to byl člověk nějakých morálních zásad, chceme, aby to byl člověk, jehož slovo platí, jehož slovo neprochází neustálou změnou a významy jeho slov a vět se nikam neposouvají. V tomto kontextu musím říct, že se nic nemění na tom, že Andrej Babiš jako premiér vlády České republiky tyto podmínky jednoznačně nesplňuje.
Je potřeba si uvědomit kontext celé naší dnešní debaty. Mnohokrát jsme slyšeli, že bychom v té naší slovutné Sněmovně měli hovořit o vážných věcech, měli bychom řešit problémy, a v podstatě nám bylo naznačováno, že opozice snad jako by zdržovala tím, že se snaží vládě České republiky dnes vyjádřit nedůvěru, že tady vedeme zbytečné diskuse. Ono to tak není. A především je potřeba si uvědomit, kdo toto herní pole nalinkoval, kdo postavil mantinely současné politické situaci. A tady je odpověď jednoznačná. Jsou to všechny strany a hnutí, které vyslovily existující vládě v České republice svou důvěru. Jsou to strany a hnutí, které se jednoduše smířily s tím, že máme premiéra s významným osobním problémem, premiéra s trestním stíháním, premiéra, u kterého zásadním způsobem hrozí při výkonu jeho mandátu střet zájmů.
Slyšeli jsme z vystoupení koaličních politiků jednu větu, proč opět hovoříme o důvěře vládě, když se vlastně za tu dobu nic nezměnilo. Vy máte velkou pravdu. Ono se od té doby nic nezměnilo. A proto dnes opět hovoříme o nedůvěře vládě České republiky, protože ten problém, který tady byl, tak tady je stále, ten problém přetrvává, na ten problém se pouze nabalují nejrůznější další vrstvy, které občas působí jako z nějakého dobrodružného kriminálního filmu. Ale ten problém tady vytváří jedna konkrétní osoba, kterou je premiér vlády České republiky se svým osobním problémem, který zatěžuje celou naši společnosti.
Rovněž jsme z úst vládních představitelů slyšeli, že dochází k dělení společnosti, k hloubení příkopů. A já si troufám říci, že nikdo za těch 29 let od sametové revoluce nevykopal v naší společnosti hlubší příkop, který by dělil jednotlivé společenské vrstvy, než právě premiér, který má problém trestního stíhání. Naše společnost je rozdělená a prorůstá jí zhoubná choroba, která mění normy, která mění způsoby chování a uvažování, která mění uvažování lidí, kteří jsou ochotni se smířit s tím, že trestní stíhání u premiéra prostě není problém, něco, co by ještě nedávno bylo nepřijatelné. A ta zhoubná choroba každému, koho potká, říká: já nikdy, nikdy neodejdu. Ale přesto ten, který je postižen zhoubnou chorobou, se s ní snaží bojovat a snaží se s ní bojovat všemi legitimními prostředky, které existují. A o to se dnes pokoušíme i my jako opoziční poslanci. A i kdyby nám tento boj nevyšel, tak ten souboj s tou zhoubnou chorobou jako u pacientů, kteří ji mají, se prostě vzdát nemůže nikdy.
My tady dnes nemluvíme, a myslím, že ta celá debata je toho důkazem, o zdravotním stavu premiéra vlády České republiky. My tady mluvíme o něčem úplně jiném. My tady mluvíme o zdravotním stavu České republiky. My tady mluvíme o tom, že naše společnost je nemocná, a aby se mohla uzdravit, tak musí si tu nemoc uvědomit i ten, kdo ji způsobil, a tím člověkem je premiér vlády České republiky, pan Andrej Babiš. Vždyť ten jeho problém má konkrétní konsekvence a dopady do fungování naší společnosti.
Chtěl jsem hovořit, ale už o tom hovořil pan předřečník Karel Schwarzenberg, o tom, že pověst České republiky pro každého, kdo umí číst zahraniční tisk, je opravdu výrazně touto kauzou dotčena. Samozřejmě že se o to zajímají zahraniční média a samozřejmě jsou naší kauzy plná.
Ty konsekvence a dopady se ale projevují i v něčem jiném. Všimli jsme si mnoha změn v orgánech, které mají na starost bezpečnost České republiky. Třeba se během toho posledního půlroku vybralo pár skvělých odborníků, třeba skutečně prošli rovným výběrovým řízením a třeba svou funkci budou opravdu zastávat skvěle. Ale na nich v této chvíli leží ten polibek smrti toho, že nastupují do svých funkcí v době, kdy budou automaticky podezříváni částí společnosti z toho, že přicházejí na zakázku a jsou splnit něčí poptávku.
Dámy a pánové, myslím si, že je na čase se dívat do budoucnosti naší země a opravdu se vrátit k debatě o řadě problémů. Naše země jich má mnoho a jejich řešení je velmi aktuální. Ale není možné tak činit ve chvíli, kdy je společnost rozdělena, kdy je společenská atmosféra asi nejhorší, jaká za 29 let byla. A ještě jednou si řekněme, co je dřeň a absolutní základ toho problému, který se nedá nijak relativizovat. Základem tohoto problému je a vždycky bude trestní kauza premiéra České republiky, který je v jednoznačném střetu zájmů.
Děkuji vám za pozornost.
