Dal jsi si několik schůzek k tématu autovraků, ze kterých mi vyšlo několik důležitých informací. Zaprvé výklad zákona není tak jednoduchý jak se na první pohled zdá. Z praxe víme, že jsou situace, kdy autovrak není autovrakem, tedy chybí ta pravá definice, které auto by mělo autovrakem být. Ono totiž nějaké auto může být na první pohled opravdu v pořádku – má státní poznávací značku, všechna okna, dveře, jenom je prostě nepojízdné.
Dalším problém je i to, že se dva zákona mezi sebou nejsou schopny dohodnout. Například pokud jste před deseti nebo patnácti nějakým způsobem “zlikvidovali” své vozidlo, třeba rozprodali součástky, pak vám dnes odbor životního prostředí nemůže vydat potvrzení, že toto auto bylo ekologicky zlikvidováno (protože to logicky neví), čímž pádem to auto stále existuje v registrech. A to je absurdní, nemyslíte?
Právě s lidmi z praxe chci pracovat na tom, abychom tento nesoulad odstranili.
